Září 2009

She's like the wind

28. září 2009 v 8:44 | Alien |  Patrick Swayze

She's Like The Wind


0.0.6

27. září 2009 v 21:44 | Alien |  Kusovky

R.I.P.

27. září 2009 v 12:13 | Alien |  Patrick Swayze
Všichni už dneska jistě ví , že Patrick Wayne Swayze zemřel 14.09.2009 na rakovinu slinivky ve věku 57 let....
Moc se omlouvám , že to sem dávám až teď..ale přes týden jsem na intru , a když jsem minulý týden přijela domů , tak jsem to prostě obrečela , takže jsem neměla náladu něco psát....
Myslím si , že nějaké slohy o tom jak byl skvělým hercem , zpěvákem a tanečníkem jsou zbytečné, protože to všichni víme...
Jeho hudba i filmy zůstanou s námi napořád... Nikdy nezapomenem!

R.I.P. Patrick!



Fotky

27. září 2009 v 12:00 | Alien |  Patrick Swayze

Sweetest Memory V.

27. září 2009 v 11:34 | Alien |  Příběhy

5.Kapitola


Následujícího dne jsem se probudila až k obědu , konečně to odpovídalo mojí maličkosti , ale tentokrát to bylo asi kvůli těm dvoum skleničkám punče a vína . Hlavu jsem měla jako fotbalový míč ,ale přesto jsem se rozhodla vstát .
Koupelnu jsem přešla se zavřenýma očima a mířila jsem si to rovnou do kuchyně , ze které na celý dům voněly ryby.
,,Páni losos..." prohlásil můj vegetariánský bratránek , který narozdíl ode mě byl bez opice , asi proto , že byl na alkohol docela zvyklý , což o mě se říct nedalo.
,,Dobré poledne..." pozdravil mě děda a zvedl svoje dvoje oči od denního tisku .
,,Dobré ráno dědo..." svalila jsem se na židli a sáhla po sklenici s minerálkou , po chvilce jsem si všimla jak mě Silvia zkoumá s pozvednutým obočím.
,,Co je?" zeptala jsem se jí .
,,Nic...jen vidím , že jsi se skvěle bavila!" řekla trochu dotčeně. To na mě byla naštvaná jen kvůli tomu , že měla horečku? Můžu já snad za to? Ne! Koneckonců přeci sama za mnou běžela...Tak mi po tom nic není...
,,Jo...to jo..." řekla jsem bez zájmu a šla jsem babičce pomoct donést talíře a jídlo na stůl . ,,Krásně to voní, babi..." chválila jsem jí povedený oběd , když jsem nesla obrovský tác s pečenými lososy a bohatou zeleninovou oblohou. Babička se na mě usmála. Nějak nemluvila , asi ji po včerejšku taky nebylo zrovna nejlíp.
,,Byly tam?" zeptala se mě Silvia , když jsem si sotva sedla za stůl a já se na ni nechápavě podívala . ,,Kellys, myslím!!" dodala...a mě to hned bylo jasný...Jak jsem si mohla myslet , že se ptá na někoho jinýho ?
,,To já nevím..." odpověděla jsem a radši si nandala polévku.
,,Byly..." řekl Thomas místo mě a Silvia div nevyletěla z kůže.
,,Cože?!" vyštěkla a byla docela naštvaná. Podívala jsem se na ní a Thomas na mě. Ten celou dobu věděl , kdo Patrick skutečně je , ale protože jsem to nevěděla já , tak mi to ani neřekl.
,,Mluvil jsi s nimi? A s Paddym?" vyzvídala.
,,Jo s Paddym jsem hodil řeč. Ale o tobě jsem se nezmínil!" řekl hned aby sestře ušetřil další otázku a já se trochu ušklíbla .
,,Viděla jsi ho , Anno?" koukla na mě a já opět nevěděla .
,,Já nevím , jak ten tvůj Paddy vypadá , natož jestli jsem ho viděla. Byly tam mraky lidí a...."
,,Přesně tak..." přitakal Thomas a radši změnil téma.
,,Co budete dělat odpoledne?"
,,Já už něco mám..." řekla jsem rychle , ale nechtěla jsem říct co.
,,A co?" zeptala se hned na to Silvia a vypadlo ji rajče z pusy.
,,Rande...potkala jsem jednoho bezvadnýho kluka..." asi nikomu neušlo jakou mám radost , protože jsem se hned začala usmívat jak měsíček na hnůj.
Silvia nic neříkala , ale zpozorovala jsem , že má za mě taky radost. Thomas raději ani nedýchal, protože dost dobře věděl jak by reagovala jeho sestra na to , s kým to rande přeci jen mám...I přestože jsem sama nevěděla s kým.
Po obědě jsem se vysprchovala a převlékla se do normálního oblečení. Nevím proč , ale nějak jsem nestála u skříně celé hodiny jako většina mých vrstevnic jen abych si vybrala to nejlepší co v ní mám a abych vypadala úchvatně. Vzala jsem si obyčejné džíny s tričkem a na to kabátek , protože venku už zase poprchávalo. Nechtěla jsem ze sebe dělat víc než jsem a kvůli nějakýmu klukovi , i když už krásnější být nemůže taky ne , a proto jsem se ani nemalovala . Taky proč , že? Beztak žádné šminky nevedu a nemám potřebu si je půjčovat od Silvie , která by mi mezitím položila kopec otázek , na které nebyla nálada ani čas.
Došla jsem tam včas a Patrick tam už čekal s krásnou oranžovou Gerberou. Vážně byla pro mě. Nikdy jsem kromě narozenin nedostala květinu a už vůbec ne od kluka , natož od neznámého. Už z dálky se usmíval . Přivítal mě a podal mi tu krásnou květinu a já poděkovala. Poté jsme šli do restaurace zvané La Patata , kterou tu měl Patrick i jeho sourozenci nejradši . Objednali jsme si sýrovou pizzu , takže jsem si musela připustit , že zrovna teď bude hubnutí zase na chvilku odloženo. Nu co už..Hlavně že jsem tam byla , a s ním.
Když jsem Patrickovi vysvětlila proč jsem v Kölnu v tuhle dobu , zatímco bych měla doma ve Vídni pilně studovat, tak chápavě přikyvoval hlavou a chvilkama mi přišlo , že se na mě i soucitně dívá. Takové pocity jsem v něm vzbudit nechtěla...Ale následující otázkou jsem si zrovna dvakrát nepomohla.
,,A co tvoji rodiče?" zeptala jsem se a zakousla se do dalšího kousku sýrové pizzy. Chvíli váhal , ale nakonec začal mluvit.
,,No...maminka zemřela na rakovinu když mi bylo pět a táta je bezvadnej člověk." řekl a vzbudil pocit lítosti tentokrát ve mě. ,,Promiň...To jsem nechtěla, neměla jsem se ptát" řekla jsem rychle a bylo mi to trapné.
,,To je v pořádku Adriane, je to už dávno...Ty za to nemůžeš , nevěděla jsi to" všimla jsem si jak se přinutil k úsměvu , ale co mu tehdy zbývalo. Mě bylo strašně trapně a v duchu jsem si svatosvatě zapřísahala , že se ho už nikdy na nic podobného nebo na rodinu nezeptám abych mu nějak neublížila, sice jsem nevěděla jaké to je ztratit jednoho z rodičů , ale věděla jsem jaké to je ztratit nejlepšího přítele , ta bolest musela být stejná. V té době mi právě před rokem zemřela moje nejlepší kamarádka Jenny. Její smrt zavinila havárie autobusu , když se jelo na školní výlet. Tehdy jsem měla být v tom autobuse taky , ale ležela jsem v nemocnici po operaci slepého střeva. Častokrát jsem si pokládala otázku jaké by to bylo kdybych tam byla i já..a zemřela místo ní. Chyběla bych někomu? Jak by to ostatní nesli? Jak by to nesla Jenny?
Po chvíli zkontroloval čas na náramkových hodinkách a mě se zdálo , že někam pospíchá, ale na nic jsem se neptala.
,,Adriane...Je mi to blbý , ale budu muset jít, slíbil jsem sourozencům , že do čtyř budu doma...Máme totiž ještě něco na práci."
Samozřejmě jsem na sobě nedala znát svoje zklamání , že mě během pár minut opustí a já se budu vracet podél Rýna domů....Tedy..Domů k prarodičům.
,,Jasně...v pohodě...sliby jsou holt sliby..." usmála jsem se na něj a dopila sklenici limonády a Patrick zaplatil a pomohl mi do kabátku.
,,Tak příště tě zvu já" řekla jsem před restaurací a mrkla na něj a on se jen zasmál.
,,Vyprovodím tě..." řekl rozhodně a šel se mnou podél Rýna. Když jsme si povídali o vztazích nějak se moc nevyjadřoval.
,,A tys vážně od čtrnácti měl jen jednu holku?" Nemohla jsem uvěřit svým uším , že tak krásný kluk jako byl on měl za svůj život jen dvě dívky.
,,Já vim...divný , ale nemám na nějaký vážný vztah bohužel čas." když to řekl , tak se mi zamotala hlava , ale nebylo to něco jako závrať , spíš mě mrzelo , že z toho co právě řekl vyplívá , že ani mezi námi dřív nebo později nic nebude.
,,Aha...A proč?" nedalo mi to a zeptala jsem se.
,,No , protože jsme pořád na ce- "
,,Už máš čtvrt na šest bratře!" přerušil Patricka jeho mladší blonďatý bratr a nesl balík balené vody , který šel právě kolem a zastavil se u nás. Takže jsem se z toho co se mi chystal právě říct zase nic nedozvěděla. Pohlédl netrpělivě na hodinky div nenadskočil uleknutím.
,,Nojo...Neboj já hned jdu...Co ty tady vůbec děláš? "
,,Já se nebojím , ale Jimbo s Kat budou vyvádět...Nic...jen mě Trisha poslala pro vodu...Jako by jí kolem houseboatu neměla dost , co? " zakřenil se na Patricka ten blonďák a pak si mě prohlédl od hlavy až k patě . Nikoliv chlípným způsobem , ale jako kdybych byla nějaký kus ovoce. Zatímco á byla zmatená z toho množství jmen. Předpokládala jsem , že to jsou jejich přátelé.
,,To jo...Jo málem bych zapomněl. Adriane , tohle je ten můj mladší bratr Angelo , kterýho jsi včera viděla , Angelo tohle je Adriane." konečně nás představil a Angelo mi věnoval jeden ze svých úsměvů.
,,Těší mě..." řekla jsem nesměle a zastrčila si rozpuštěné vlasy za ucho .
,,Mě víc...věř mi!" zazubil se na mě.
,,No...tak ti moc děkuju za pěkně odpoledne. Uvidíme se později." Usmál se na mě a s bratrem odešel.



Achmed - Jingle Bombs

26. září 2009 v 10:05 | Alien |  Jeff Dunham

0.0.5

25. září 2009 v 20:24 | Alien |  Kusovky

Sweetest Memory IV.

18. září 2009 v 22:24 | Alien |  Příběhy

4. Kapitola

Zhruba po patnácti minutách jsme dojeli na místo konání . Vešli jsme do obrovské haly plné lidí oděných do bílé , vlastně....všechno tam bylo bílé dokonce i váza s květinami na stole , i na podium bylo nějaké mega velké prostěradlo jen aby to bylo dokonalé , a když se řekne čistě bílá sešlost nebo párty , tak aby to tak skutečně bylo.
Rozhlížela jsem se kolem sebe a byla jsem ráda , že se můžu Thomase držet , protože bych se tam mezi těmi lidmi nejspíše ztratila . Líbily se mi nádherně prostřené stoly , hra na harfu a hlas nějaké zpívající dívky. Přišel nás uvítat nějaký muž , který se už z dálky usmíval jak sluníčko a měl otevřenou náruč k mým prarodičům .
,, Johne , Mary..." oslovil je a políbil mojí babičce ruku a dědu poplácal po rameni . Vypadal opravdu moc přítelsky , chvíli si s babičkou a dědou povídal a my s Thomasem jsme si zatím dělali tiše srandu z pár děvčat v mým věku , jak nosila nos nahoru a vždycky když nějaká prošla kolem Thomase , tak se usmívala jak cukrátko a doufala , že ji Thomas vyzve k tanci, zatímco Michael narozdíl od nás dvou šel už prohnat pár koček.
Přerušil nás až Benův zvonivý hlas , tak se ten muž jmenoval .
,,Johne..tohle je fakt tvoje vnučka? Hm..Jak sličná to slečna , kdybys nebyl tak starej , tak bych si snad i myslel ,že je to tvoje dcera! " prohlásil a oba se s dědou začali strašně nahlas smát , ale v tomhle prostředí to bylo normální . Já jen doufám , že jsem v tu chvíli nezdrudla. Poté nám Beno ukázal náš stůl a odešel , po chvilce k nám přišla obsluha a děda si s babičkou a Thomasem objednali nějakou italskou specialitku jejíž jméno jsem si doposud nezapamatovala.
Thomas se vesele bavil s dědou a babička se svojí kamarádkou z protějšího baráku naproti toho babiččinýho. Všichni se skvěle bavili , jen já jsem tam seděla jako pecka , která se asi brzo unudí k smrti.
,,Je ti dobře?" zeptal se mě Thomas a já skoro nevnímala ,že mluví na mě , tak se mě musel zeptat ještě jednou .
,,Co? Jo je..." pousmála jsem se na něj...Thomasi vážně mi nemůže být líp! Děsně se nudím! Což o tobě se říct nedá! A Taky tady musím sedět v bílých šatech přestože mám druhý den měsíčky! Ale díky za optání! Je mi vážně skvěle!
,,Mohl by jsi mi prosím dojít pro punč, Thomasi? " zeptala jsem se když se kolem nás dobrou půlhodinku obsluha ani neotočila. Thomas jen kývl a odešel . Bylo mi jedno jestli byl naštvaný. Když se asi takových dobrých deset minut nevracel , tak jsem se zvedla od stolu , že si tam dojdu sama. Co si člověk neudělá , to nemá !
Šla jsem kolem nějakého stolu , kde sedělo asi pět děvčat v mým věku , ta se hlasitě rozhihňala , bylo to snad na mě?
Určite ne!!
Dnes nechápu jak jsem si mohla myslet ,že se nesmála mě. V botách na podpatcích jsem nikdy neuměla chodit a tehdy jsem si je prostě vzít musela .
Ale boty stranou...
Když jsem došla k baru , kde podávali punč , tak jsem viděla Thomase jak laškuje s nějakou slečnou , která rozhodně vypadala mile a přátelsky a ne jako většina těch holek co jsem tu viděla. Prošla jsem kolem nich a šla si objednat punč . Hned jsem se nevracela a místo toho jsem šla blíž k pódiu a sledovala tu dívku na pódiu , měla úžasný hlas. Asi nebyla moc slavná , když jsem ji neznala , ale zase na druhou stranu...vždyť neznám ani ty Kellys , tu letící superextramegaúžasnou bombu , kterou zná každá holka...Jen já ne! Tak nemůžu soudit...Když dozpívala tu nádhernou píseň , tak jí z pódia pomohl nějaký dlouhovlasy blonďatý kluk , který ji hned políbil a říkal jí jak byla úžasná. Usmála jsem se pro sebe a najednou jsem si přiznala jak moc chci taky nějakýho kluka...Ale kde ho najít?
Rozhodla jsem se jít zpátky , ale když jsem se prudce otočila , tak jsem vrazila do nějakého diváka, jak jsem si v tu chvíli myslela a ucítila jsem na sobě studený nápoj. Jasně...polil mě! Ale pouze mojí vlastní vinou , protože jsem se nerohlédla kam jdu...takže moje blbost!
,,Adriane...." řekl ten "divák" a já se přestala omlouvat a všímat si svých šatů a konečně jsem se tomu dotyčnýmu podívala do očí...BYL TO ON!
,,Patricku.." zasmála jsem se a byla jsem šťastná jak blecha ,že si toho musel všimnout i slepej.
,, Co ty tady?" zeptal se s úsměvem a podal mi papírové ubrousky , které ležely na baru pro případ nehody jako byla teď ta moje.
,,Díky...ale dělám tady křena svýmu dědovi...a ty? " vzala jsem si od něj ubrousky a třela jimy o šaty .
,,Já tu jsem se sourozencema máme tad- " nedořekl to , protože k nám přišla nějaká dívka s natočenými vlasy, byla o malinký kousek větší jak Silvia a byla krásná.
,,Za pět minut " řekla mu a on hned věděl co tím myslí a kývl , zatímco já měla v hlavě průvan .
,,Adriane , tohle je moje sestra , Barby...Barby, tohle je moje kamarádka , Adriane." představil nás...Páni já už jsem jeho kamarádka?
,,Těší mě..." řekla ta panenka a usmála se na mě .
,, Mě taky.." úsměv jsem jí oplatila.
,,Tak za pět minut...." řekla znovu a odešla.
,,Páni...byla moc milá a t- " tentokát jsem to nestihla doříct já , protože přišel Thomas...Jako vždycky , když se to nehodí. Chytl mě kolem ramen a spustil.
,,Musíme jít , zachvíli bude dražba..." řekl můj bratránek a než jsem je stačila představit a říct Patrickovi , že to je můj bratránek , tak nasadil smutný výraz a podíval se na mě.
,,Taky musím jít, tak ahoj , Adriane." řekl a zmizel v tom davu a já odkráčela s Thomasem k našemu stolu.
Jen co jsem se posadila , tak na pódium vyběhla skupina Backstreet Boys a začala zpívat jednu ze svých hitovek. Po chvilce jsem se zvedla a se svojí kabelkou odkráčela na toalety, poté jsem zhlédla v zrcadle jak vypadají moje polité šaty...Naštěstí to byla jen minerální voda. Opláchla jsem si trochu tváře , ale ne tak abych si smazala tu parádu na obličeji . Přes tekoucí proud vody z kohoutku jsem neslyšela uvedení další skupiny , jediné co jsem slyšela bylo "An Angel". Rozhodla jsem se vrátit do haly , ale když jsem scházela schody z druhého patra , tak se můj zrak upřel na podium , a co jsem to neviděla. Patrick zpíval krásnou baladu , kterou jsem párkrát slyšela v rádiu při výtvarné výchově, když nám třídní náhodou dovolila poslouchat rádio. Spěchala jsem k pódiu ,a když jsem se drala tím davem , tak se naše pohledy střetly a mě se rozbušilo srdce. Něco mě k němu přitahovalo víc a víc , ale nedokázala jsem přijít na to co...Na řadu přišel refrén a já odtrhla podled o něj a podívala se po ostatních těch lidech na jevišti...Bylo jich tam celkem devět , také tam byl ten blonďatý kluk co políbil tu slečnu co zpívala před skupinou Backstreet Boys a Patricka sestra Barby tam byla také.
Byla jsem z písničky unešená jakobych ji slyšela poprvé.
Když sklidili bouřlivý potlesk a všichni šli dolů z pódia a mikrofónu se ujal Ben , tak jsem neváhala ani na vteřinku a šla jsem najít Patricka , nedalo mi to moc práce , protože jsem ho našla s ostatními hned pod pódiem , zrovna se od nich odpojoval a ze široka se usmíval a já to brala jako plus .
,,Bylo to úžasný!" řekla jsem s úžasem.
,,Díky..." nesměle se usmál a nějak nevěděl co říct.
,,Vážně to znělo skoro jako originál." řekla jsem a myslela jsem si , že se to jen skvěle naučili , ale pravda byla úplně jiná. On se začal smát a já nevěděla proč.
,,Co je? Řekla jsem něco blbě?" zeptala jsem se a vážně jsem nechápala proč se tak směje , ale rozhodla jsem se to neřešit , i když bych ráda znala odpověď.
V té chvíli kolem nás prošla nějaká dívka, byla to jedna z těch krasavic co se mi smály. Položila Patrickovi ruku na rameno , což mě trochu rozčílilo a vůbec nevím proč. Asi protože se k němu na můj vkus až moc lísala , ale co mi bylo do toho , že?
Myslela jsem si , že jsou třeba pár , ale když jsem viděla jak mu to bylo nepříjemné , tak jsem dospěla k názoru , že ji nejspíš ani nezná. Alespoň jsem si to myslela.
,,Byl jsi skvělý " řekla a podívala se na něj jako by ho svlékala očima.
,,Dík.." přinutil se k úsměvu a ona mu něco šeptala do ucha a pak ho pohladila po tváři a odešla.
Podívala jsem se na něj a chtěla jsem někam zmizet...Pod stůl?
,,Promiň..." řekl omluvně.
,,V pohodě..." zalhala jsem.
,,Takže tě zas vidím...Je to osud, Adriane?"
,,Možná...A nebo náhoda číslo dvě..." pousmála jsem se a upíjela punč.
,,A nebude lepší když vezmem osud do svých rukou?" řekl to docela tiše.
,,Myslím že by t- "
,,Anno! pojď se mrknout draží naší babču!" přiběhl ke mě Michael a smál se.
,,Promiň..tohle musím vidět..." zasmála jsem se a s Patrickem jsme následovali mého potrhlého bratra . Zatímco babička s Benem stála na pódiu a Beno zvyšoval částku , tak na mě Patrick začal mluvit...
,, Anna ? Ty nejsi Adriane?" ptal se .
,,Babi!! WOW! " křičela jsem a pak se podívala na Patricka. ,,Jsem Adriane..."
,,Tak proč ti řekl ten kluk , Anno ?"
,,No...Anna je moje druhé jméno...Od malička mi říkají Anno . " zasmála jsem se a Patrick se přidal.
,,Ahá...A to je tvůj přítel? " ukázal na mýho bratra a já se dala do smíchu...
,,Neblázni! To je můj střelenej brácha..."
Po dražbě se znovu k mikrofónu vrátila , ta políbená slečna s úžasným hlasem a doprovázela ji harfa a klavír .
,,Zpívá úžasně..." žasla jsem nad jejím hlasem.
,,Jo , to jo...Rozhodně se zlepšila.." Přitakal.
,,Ty ji znáš?" zeptala jsem se zatímco se všichni kolem nás dali do tance a my tam zírali na tu zpívající dívku těsně pod pódiem.
,,Jo...To je Tiffany , Angelova přítelkyně..." .
,,Aha...kdo je to Angelo?" zeptala jsem se a připadala jsem si vážně blbá , ale Patrickovi jsem zřejmě tak nepřipadala...Proč? To jsem se v tu chvíli nedozvěděla .
,,To je můj mladší bratr , ten blonďák..." řekl a ukázal na něj...
,,Jo tak...už to chápu..." kývla jsem hlavou a usmála se.
,,Smím prosit?" zeptal se mě a natáhl ke mě ruku a mě poskočilo srdce radostí...Sice jsem moc tančit neuměla , ale prostě jsem nemohla říct nic jiného.
,,Jasně..." pousmála jsem se a chytla se jeho ruky .
Zbytek večera jsem protancovala, jak s Patrickem , tak s Thomasem a dědečkem, ale kupodivu mě vyzval k tanci i můj bratr Michael. Zvláštní , ale nějak mě to začalo bavit.
S Patrickem jsme si povídali o všem možném , a já se o něm dozvěděla spoustu věcí , ale ne tu kterou bych měla vědět... A to , že není jen obyčejný kluk , ale ve skutečnosti je úplně někdo jiný.

0.0.4

17. září 2009 v 17:00 | Alien |  Kusovky

0.0.3

16. září 2009 v 14:00 | Alien |  Kusovky

Kytky

16. září 2009 v 9:54 | Alien |  Pozadí na blog

The Kelly Family - Hiroshima I'm Sorry ( text + překlad )

14. září 2009 v 10:11 | Alien |  Texty a překlady písní

The Kelly Family

( Keep on singing )

Hiroshima I'm sorry

Lead Vocals : The Kelly Family


0.0.2

13. září 2009 v 9:21 | Alien |  Kusovky

0.0.1

13. září 2009 v 9:09 | Alien |  Kusovky

Sweetest Memory III.

11. září 2009 v 18:29 | Alien |  Příběhy

3.Kapitola

Druhý den na ten strašlivý slejvák bylo překvapivě nádherně , skoro jako v létě...Až na ty denní teploty , které byly dnem ode dne nižší .
To ráno jsem se probudila strašně brzo...Možná ne zas tak brzo , ale v celém baráku , bylo strašné ticho. Podívala jsem se na Silvii , která měla postel hned naproti té mé. Spala. I když by mě to její probuzené a ukecané já teď přišlo vhod , ale rozhodla jsem se , že ten čas využiju nějak užitečněji...Natáhla jsem na sebe šortky a tričko o velikosti snad XXXXXXXL , které na mě nezvykle plandalo , to vše jsem doladila mikinou a novým walkmanem který jsem dostala k narozeninám s MC The Cranberries s cílem ,že tady v Německu shodím , ta přebytečná kila co mi visí na zadku. Vytáhla jsem si z kufru kolečkové brusle a než se stačil někdo probudit , tak jsem si to svištěla Kölnem podél Rýna . Byla jsem skvěle naladěna , ponořena do svých myšlenek ,sluníčko svítilo , chodníky byly ještě mokré od včerejšího deště , a hlavně mi do uší hrála moje oblíbená skupina . Všechno bylo bezva dokud , jsem nepřehlédla , nějakého kluka , který běžel , nikoliv schodit pár přebytečných kil , ale měl naspěch. To bych snad nebyla ani já , kdybych hned neslítla na zem...
I když...Stála jsem přeci na kolečkách a když do vás nějaké trdlo strčí , tak rovnováhu udržíte těžko , obzvlášť když to nečekáte. Bylo mi to vážně jedno... Jako nemehlo se umím předvést dokonale.... A nebo je to nemehlo tentokrát on?
,,Promiň..." začal se omlouvat a pomáhal mi na nohy . Byl nádherný...Kdyby mi u toho nevypadl walkman z kapsy u mikiny a nerozflákal se , tak by se mi snad podlomila i kolena , ale už jen ten pocit , že si nebudu mít kde přehrávat svojí oblíbenou hudbu , mi to nedovoloval.
,,Nic mi není , ale tenhle to asi nerozchodí..." povzdechla jsem si a sbírala ty kousky mýho miláčka ze země, a ten krásný neznámý mi pomáhal. ,,Moc mě to mrzí...kolik stál? Vypadá nově..." podotkl. Prohlížela jsem si jeho krásnou tvář...jeho oči , jejíchž barvu jsem nedokázala rozpoznat , a ty vlasy...ani nemluvě . Už od čtrnácti ujíždím na klucích s dlouhými vlasy...Proč? To nevím...
Chvilku jsem si připadala totálně mimo , asi proto , že jsem nikdy neviděla , tak krásnýho kluka , a že jsem jich viděla....
,,To já nevím...dostala jsem ho k narozeninám..." . Absolutně jsem nechápala svoje reakce...Někdo neznámý mi rozbil nejnovější model walkmana , který jsem si celý půlrok přála a já jsem totálně v klidu , ale kdyby mi ho rozbil Michael , tak už je mrtvej!
,,Tak , to mě vážně mrzí...." . Byl tak neodolatelně roztomilý , jak se pořád dokola omlouval a u toho měl vážný výraz ve tváři....Jak asi vypadá když se usmívá?
,,To mě taky..." pousmála jsem se a nechápala jsem se ještě víc , i on se na mě usmál . Takže to jak vypadá , když se usmívá mi nedalo moc práce zjišťování.
Už jsem se připravovala k odchodu , nebýt druhýho seznamovacího kroku , který udělal on , protože ten první jsme zvládli na výbornou.
,,Jsem Patrick , mimochodem. " nelenil a představil se dřív než jsem se stačila otočit . Tak Patrick jo? Hm...Pěkný...
,,Adriane..." podala jsem mu ruku.
,,Rád jsem tě poznal , sice nemilou náhodou v tvůj prospěch..."
,,Nemilou?Taky jsem ráda , že jsem tě poznala."
,,Myslel jsem ten walkman..." zaculil se na mě a než jsem se zmohla na slovo pokračoval : ,,... Adriane , rád bych ti to nějak vynahradil...sice to půjde těžko , ale aspoň mě to nech zkusit."
,,Jasně...to bych ráda...teda aby jsme spolu někam šli, nemusíš mi to vynahrazovat..." řekla jsem strašně rychle a až potom jsem si uvědomila co jsem to mlela za kraviny.
,,Má to bejt pozvánka na rande?" řekl trochu zaskočeně...
,,Ne!" reagovala jsem na to rychle i když , tam někde uvnitř to křičelo : ANO!
Podíval se na mě nechápavě a já cítila jak samým studem rudnu , ale abych pravdu řekla...ani já jsem se v tom moc nevyznala.
,,Promiň...nějak jsme se do toho zamotali...ráda jsem tě poznala , ale už bude lepší když půjdu..věř mi. "
,,Neomlouvej se...uvidíme se ještě někdy?" optal se a já si to v hloubi duše přála víc než dost, ale nedokázala jsem ze sebe vydat nic lepšího než:
,,Možná...Byla to náhoda...nevěřím na náhody , ale na osud...a jestli se máme znovu vidět uvidíme se..." řekla jsem s úsměvem a odešla . Nakonec jsem usoudila ,že jsem opravdu nic lepšího říct nemohla.
,,Kde jsi byla?" Ptal se mě Thomas , když jsem se vrátila z poznávačky , bylo právě 8:34 , takže všichni v domě byli určitě vzhůru.
,,Taky ti přeju dobrý ráno..." pronesla jsem s úsměvem a mrkla na něj.
,,Dobré ráno!" zavolala jsem z chodby a zouvala jsem si boty , pak jsem běžela pro lékárničku abych si ošetřila to rozbité koleno když už to neudělá nikdo za mě. Zrovna v tu chvíli co jsem si koleno zalepila náplastí vešel do kuchyně Michael a ani se nepokusil o žádný vtip typu "Já ti říkal ,že na tom nemáš jezdit když to neumíš" . Místo toho mě oslovil mým jménem...Žádná Psí tlama , protože tak mě oslovoval běžně a jménem jen když jsem něco provedla...I tentokrát jsem si to myslela , ale moje mínění bylo na omylu.
Naléval si kávu , ale já i tak věděla ,že mi něco chce , podle toho jak mě po očku sleduje a nic nekomentuje.
,,Ty , Anno...." nahodil a už to bylo tady.
,,Hm??"
,,Chci se ti omluvit , jak jsem na tebe včera křičel...Neměl jsem to dělat , spíš bych měl bejt na tebe hodnej , protože jsi určitě ve stresu jak ten rozvod dopadne a komu tě svěří do péče a...No...prostě mám tě rád...jsi moje nesnesitelná a nemilující sestra , ale sestra..." dokončil svůj proslov a mě tím zaskočil , čekala jsem opravdu všechno , ale tohle vážně ne.
,,Myslíš to vážně?" zeptala jsem se pro jistotu jsem každou chvilku sahala Michaelovi na čelo jestli nemá teplotu.
,,Bezva! Omluva se přijímá...Taky tě mám ráda....a neboj nejsem ve stresu...jen trochu...jasně jsem řekla že chci bejt s tátou..." zvedla jsem se a připravila se k odchodu.
,,Počkej!" zastavil mě a já se podívala co mi ještě chce.
,,Děda volal babičce , že dneska odpoledne přijede , a že byl pozvanej i s celou rodinou na čistě bílou sešlost , takže si máš koupit bílý šaty. "
,,Cože? No tak fajn....Skočím do města se Silvií" reagovala jsem na to rychle a bez zájmu.
,,To nepůjde....Silvia nejde, protože dostala z toho včerejšího slejváku horečku , takže si budeš muset poradit sama , princezno...Jo a taky...Jdi se vykoupat dřív než já , ať ti to večer sluší " řekl a zakřenil se na mě.... Jeho chování mě překvapilo , mile samozřejmě . Tuhle nabídku jsem neodmítla , a tak jsem nelenila a utíkala si pro čisté oblečení a šup do koupelny. Když jsem vlezla konečně pod sprchu a otočila kohoutkem s teplou vodou , tak jsem myslela ,že na mě sáhla smrt.
,,Ááááá!!!! Michaeli!!!! Ty debile!!!" opravdu jsem musela zakřičet, protože teď už mi to zapadalo do sebe...Michael se choval ke mě tak pěkně za včerejšek , kdy jsem vyplácala celý boiler teplé vody a on se chudák musel koupat v té ledové . Tohle byla jeho pomsta...Choval se mile jen abych šla do koupelny se vysprchovat , protože milý zlatý se už koupal dávno předemnou....Tentokrát jsem byla ten chudák o ledové vodě JÁ!
Doslova ledovou sprchu jsem přežila a na odpolední nákup na večerní sešlost , kde budu dělat křena mě doprovázel Thomas .
,, Co myslíš?" zeptala jsem se bratránka , který se znuděně opíral o zrcadlo , když jsem vyšla z kabinky.
,,Ty jsou skvělý!"
,,To jsi řekl u všech patnácti...." řekla jsem mu jen tak pro informaci.
,,To protože ti všechny sluší..." podotkl a já se usmála...Konec konců to byl pěkný kompliment...Nakonec jsem si vybrala šaty až v posledním krámku , ale to byla rychlovka a navíc nebyly tak krásné jako ty v těch předešlých obchodech , ale já si je koupila hned už jen z toho důvodu , že naproti toho obchůdku , byla velikánská cukrárna , která mě lákala víc jak nějaké šaty.
Ale nakonec jsme se tam s Tomem kvůli nátlaku času nedostali , a tak jsem si alespoň slíbila , že až se Silvia uzdraví , tak tam půjdem spolu .
Tašky s novýma šatama , botama a zajisté nějakýma doplňkama jsem po příchodů domů hodila na svou postel a Silvia která stonala v posteli se zavázaným krkem mě neušetřila otázek.
,,Kam jsi ráno zmizela?" zeptala se a já cítila jako by mi to měla za zlé , že jsem ji tu nechala.
,,No vzbudila jsem se brzo , a tak jsem si šla zajezdit na kolečkových bruslích " řekla jsem a vytáhla jsem z tašky ty nové šaty a pověsila na ramínko aby nebyly pomačkané.
,,Šla bych taky..." nedala se odbýt.
,,To mě nenapadlo...tak příště , jo? " usmála jsem se na ní a ona mi úsměv opětovala.
,,Jasně...ty jsou na ten večer? " ptala se a ukázala na moje šaty.
,, Ano, ale nejradši bych tam nešla , spíš bych se šla projít po Kölnu." řekla jsem , ale pravdou bylo to , že bych se nejradši šla projít jen kvůli tomu abych potkala Patricka.
,,TY blázne , já bych šla hned! Budou tam určitě Backstreet Boys a jiný slavný! A možná i Kellys! " v jejím hlase jsem slyšela zklamání , ale vůbec jsem nevěděla jak jí zvednout náladu , takže jsem raději neříkala nic.
,,Můžu tě pak učesat?" zeptala se mě a oči hned měla rozzářené jak hvězdičky. Měla jsem na jazyku jí říct , že ne , protože i tak jsem už měla rozhodnuto co si udělám s vlasy , ale když jsem viděla jakou má radost , tak jsem jen kývla .
,,Super!" zajásala a hned si prohlížela to nové bravíčko a ukázala mi účes nějaké dívky , která byla v Bravu na proměně .
,,To by šlo..." odpověděla jsem jí a bylo to opravdu pěkné . Po zbytek odpoledne až do večera jsme si povídaly o módě , hudbě a všem co nás jen napadlo . Potom jsem se převlékla na tu pro mě bezvýznamnou událost a Silvia mě udělala na hlavě krásný drdol zdobený bílými kytičkami a jemně mě namalovala svými šminkami , protože já jsem žádné nevedla .
Když jsem se zhlédla v zrcadle , připadala jsem si spíš jako družička až na ty šaty , které neměly žádnou širokou sukýnku . Byly krátké s volánkem a bez ramínek...Pramen mých hnědých vlasů mi padal do očí. Snad poprvé v životě jsem musela uznat , že mi to opravdu slušelo . Pomyslela jsem hned na to , že je škoda , že mě takhle neuvidí Patrick.
Silvii jsem poděkovala a půjčila jsem ji moji oblíbenou knížku aby se nenudila , poté jsem šla po schodech dolů , bohužel později , protože jak můj bratr , tak Thomas s dědou netrpělivě přešlapovali, protože už chtěli jít . Ach ty chlapi!!
,,No konečně!" poznamenal Michael . ,,To ti to a trvalo psí tlamo" dodal zmizel ve dveřích .
,,Anno!! Pojď ke mě holčičko! " řekl vesele děda a byl dojat , že mě po čytřech letech zase vidí , objala jsem ho a prohlédl si mě .
,,Sluší ti to."
,,Díky dědo" . Usmála jsem se a pak se babička vynořila z kuchyně a zamumlala něco v tom smyslu , že je čas a chytla se dědovy paže a vyšli ven .
,,Opravdu ti to sluší...." řekl Thomas , když jsme zůstali v chodbičce jediní a nabídl mi rámě.
,,Díky...Tobě taky" usmála jsem se na něj a chytla jsem se ho . Poté jsme nastoupili do luxusního auta s dědou , babičkou , Michaelem a Thomasem a odjeli na čistě bílou sešlost v centru Kölnu.


The Kelly Family - Look Up My File ( text + překlad )

11. září 2009 v 17:00 | Alien |  Texty a překlady písní

The Kelly Family

( The Bonus - Track Album )

Look Up My File

Lead Vocal : Paddy


Logo

11. září 2009 v 12:00 | Alien |  Kellys

Proužky

10. září 2009 v 19:15 | Alien |  Pozadí na blog