Prosinec 2009

Fotky I.

26. prosince 2009 v 12:45 | Alien |  Kellys

Patricia - Essential

26. prosince 2009 v 12:19 | Alien |  CD
http://uloz.to/1817777/patricia-kelly-essentials.rar

Sweetest Memory VII.

24. prosince 2009 v 23:29 | Alien |  Příběhy

7.Kapitola


Jak jsem se rozhodla , tak jsem taky učinila. Opravdu jsem na Patricka časem přestala myslet. Na tom "Co oči nevidí , srdce nebolí" asi něco bude.
Začala jsem se více věnovat učivu... No dobře! Tak bych to věnování nebrala zas doslova , ale podívala jsem se na tu matematiku a dokonce si spočítala pět rovnic ze sbírky. Překonala jsem sama sebe. Poté co jsme jedno odpoledne se Silvií blbly natolik , že jsem slítla schodama a dostala na zlomenou nohu sádru , jsem strávila tři týdny ve svém pokoji.
Když mi sádru sundali a já si zase začala plnohodnotně užívat svého mládí, tak byl jen týden před Vánoci, a rodiče neměli tu potřebu mě informovat o tom , jak dopadlo soudní řízení. Štvalo mě to , protože jsem v Kölnu byla už dva měsíce a stále žádné zprávy z domova. Rozhodla jsem se to neřešit , stejnak mi dřív nebo později dají vědět. Teď jsem potřebovala nakoupit vánoční dárky a pokud možno co nejdříve. Když už se mi rodiče neozývali , aspoň že ty peníze nezapomínali posílat.
,,Ťuky ťuk! " nakoukla do pokojíčku Silvia a já leknutím nadskočila. ,,Tohle mi nedělej! " zasmála jsem se a dodala : ,,hned jdu...Jen se pořádně oblíknu , docela tam fouká..."
,,No...právě o tom jsem s tebou chtěla mluvit..." řekla opatrně a posadila se na okraj postele , zatímco já se zvedla a soukala se do flaušové mikiny. ,,Aha...tak prosím..." pobídla jsem ji a posadila se vedle ní.
,,Víš , Anno , já vím , že jsem ti to slíbila , ale já s tebou jít na ty nákupy vánočních dárků nemůžu , mam jít s Marcusem , chce mi koupit nějaký dárek a prý si ho musím zkusit. " řekla omluvně . A já když viděla jak září štěstím , nemohla jsem jí to překazit. ,,Jo jasně...v pohodě...Tak s Marcusem jo? To je ten z tanečních? "
,,Jo, to je on..." rozplývala se.
,,A vy jako spolu teď to... chodíte? "
,,No...teprve dva týdny , ale jo..."
,,Cože?? Vždyť jste včera měli teprve čtvrtou lekci! "
,,No a?! To vadí?! Známe se už měsíc, a přece si ho nenechám utéct! Promiň to je hodin , budu muset jít , tak fakt promiň , půjdem jindy , nebo jdi s Thomasem , tak papa..." řekla v rychlosti , že jsem nebyla schopna slova a odešla z pokoje.
No dobře... na nákupy vánočních dárků jsem se těšila ačkoli Vánoce nesnáším... tak jsem se rozhodla , že půjdu za doprovodu svého bratrance Thomase , který dole hrál s Michaelem karty.
,,Tak můžem ?" zeptal se mě zhruba po půl hodince pod schodama , když si oblékal bundu.
,,Jasně! Ještě čepici! " houkla jsem z pokoje narazila si na hlavu čepici a poté seběhla schody.
,,Koukám ,že noha už zas pracuje jak má... Nechceš si zlomit druhou?" neodpustil si a já se zasmála a chytla se jeho paže.
,,Už bylo na čase! V tom pokoji jsem si připadala jak v kriminále! Takže bratránku nestraš! Jsem ráda , že jsem ráda..." zasmáli jsme se spolu a po půl hodině už procházeli obchodní centrum Kölnu a vybírali vánoční dárky. Zrovna jsem narazila na nejnovější CD Bruce Springsteena a hned pomyslela na Patricka , a na to jakou by mu udělalo radost.
,,A co Patrick?" zeptal se Thomas jakoby věděl na co zrovna myslím.
,,Patrick? Nevím... " řekla jsem popravdě.
,,Myslel jsem... přišlo mi , že to mezi váma na tom večírku jiskřilo. " řekl s plnou pusou.
,,No... jsme přátelé... A neprskej! " řekla jsem po tom co jsem si z obličeje otřela nechutný Thomasův prskanec bagety.
,,Přátelé... Ty Anno , vadilo by ti kdybych si sběhl támhle do krámu , pro ty cukřenky pro babičku? "
,,Jasně...jen jdi...Já budu támhle , jo? " řekla jsem s úsměvem a šla si prohlédnout šátky.
,,Na nákupech vánočních dárků?" oslovila mě osoba za mnou a já sebou trhla leknutím a otočila se.
,,Patricku! " Vydechla jsem úžasem,radostí a samým překvapením.
,,Jo...To víš . Sháním zase všechno na poslední chvíli... To bych asi nebyla já...nemám ani jediný dárek , a to do Vánoc zbývá už jen týden."
Podíval se mi do očí , usmál se a sklonil se ke mě a řekl : ,, Potěší tě , když ti řeknu , že já taky ? "
,,Máš teď čas? Nechtěla bys jít se mnou do La Pataty na čaj?" dodal a podíval se mi do očí. Cítila jsem jak mi srdce bije jako na poplach . Cítila jsem jakobych se zamilovala již podruhé na první pohled. Ale pořád mi v hlavně znělo to, že pustím nějakého Patricka z hlavy ať mi je ten kluk sympatický sebevíc , prostě není pro mě. Navíc byl to on kdo sám řekl , že nemá na žádný vážný vztah čas, tak proč by se to najednou mělo změnit?
Vzpomněla jsem si na to , co jsem si v ten večer zapřísahala , ale teď tu byl. Chtěla jsem být s ním , ale tam uvnitř jsem byla zraněná, zraněná láskou ke klukovi , o kterém jsem nevěděla nic , a který mě nechtěl...
,,Jasně...proč ne? " odpověděla jsem s úsměvem a odešla s Patrickem na čaj. Koneckonců proč bych nešla , stejně mi byla zima a ...když jsme se takovýho času neviděli, tak přece si ho nenechám utéct! Doufala jsem , že se Thomas nenaštval , že jsem ho tam nechala trčet. No co..určitě by to pochopil, říkala jsem si.
,,Ty Vánoce jsou peklo! " prohlásila jsem , když jsem si sundávala kabát a usadila se na židli , kterou mi Patrick jako správný gentleman odsunul.
Jen se zasmál a objednal. Když tak učinil odpověděl : ,,Ale proč? Vždyť je to tak pěkný svátek..." řekl a usmál se.
,,No... jak pro koho...já je opravdu nesnáším! "
,,Ale proč?... " zeptal se a poděkoval servírce , která nám donesla dva horké citrónové čaje.
,,... jsou to svátky štěstí, tepla rodinného krbu , klidu , míru a pohody... " dodal.
,,Jo...a taky nekonečného spěchu , stresu a přetvářky." doplnila jsem ho a on si mě zkoumavě prohlédl a usmál se .
,,Taky...ale záleží na tom jak se k tomu člověk staví... a s kým je slaví. " konstatoval.
,,Jo! A jsme u toho...Určitě by se měly slavit s těmi co máme nejradši..." přitakala jsem a míchala si čaj.
,,Ano s rodinou , s kamarády , se všemi , kdo nám jsou nejdražší..."
,,No... možná proto je nesnášim..."
,,Ty je s nimi neslavíš?"
,,Ale jo... do jisté chvíle..." odpověděla jsem , ale jaksi to nepochopil.
,,To nechápu... máš rodiče , sourozence , určitě mnoho přátel..."
,,Jo... to teda jo..." řekla jsem trochu zklamaně.
,,Tak v čem je problém? " zeptal se nechápavě...
,,V tom , že se rodiče ještě před štědrovečerní večeří každý rok pohádají kvůli jídlu nebo jiným blbostem , táta odejde do hospody a máma si vezme prášky na spaní a jde si lehnout. Brácha sní večeři ve svém pokoji , a pak odejde za svými kamarády ven. Takže mám zkažený večer i já. "
,,Aha...to je mi líto...koukám , žes asi nezažila pořádný Vánoce... myslíš , že tento rok to bude stejný?"
,,Nevím...možná je letos slavíme tady v Kölnu u prarodičů..."
,,Byl bych rád..."
,,Jakou to má souvislost s tebou? " zasmála jsem se.
,,No , mohli bychom být třeba spolu... A já bych ti ukázal jak mají opravdové Vánoce vypadat....třeba bys změnila názor a užila si to...zasloužíš si to , Anno..."
,,To by bylo fajn...ale proč , Patricku? Říkal jsi že by se měly slavit s rodinou , kamarády , prostě těmi co nám jsou nejdražší...Tím chceš říct , že já...že...? " za Boha jsem se nemohla vymáčknout , protože jsem nevěděla jestli to myslel tak , že mu na mě skutečně záleží ... Z té představy se mi točila hlava radostí , štěstím , láskou a já nevím čím ještě...
,,No...jsi moje kamarádka..." usmál se na mě. A mě se zase zmocnil ten pocit smutku , i přesto jsem se na něj nedokázala neusmát.
Byla jsem jen kamarádka . V duchu jsem si opět zanadávala , jak mě mohlo napadnout , že by mu na mě záleželo jinak než jako na kamarádce. Byla jsem prostě hloupá naivní husa! A ke všemu taky trapná s tím , jak jsem furt věřila nesplnitelnému.
,,Jasně... jo...ještě uvidíme... díky Patricku , žes mě vytáhl na čaj , ale budu už muset jít. "
,,Ani jsi ho nevypila...smím tě doprovodit?" zeptal se mě a připravoval se k odchodu také.
,,Díky, ale zvládnu to sama." věnovala jsem mu ještě jeden úsměv , pak nechala na stole peníze za svůj čaj a vyběhla z La Pataty. Potřebovala jsem být sama...Srovnat si svoje myšlenky...A hlavně si uvědomit , že jsem a navždycky budu jen Kamarádka...


Paddy VI

19. prosince 2009 v 21:14 | Alien |  Plakáty

Sweetest Memory VI.

15. prosince 2009 v 21:38 | Alien |  Příběhy

6.Kapitola

Od té doby co jsem trávila jedno odpoledne s Patrickem v La Patata jsme se neviděli... Abych uvedla věci na pravou míru...byly to dva týdny! Popravdě řečeno byla jsem za to někomu tam nahoře nesmírně vděčná ,protože jsem se mohla zase jednou soustředit na učení. Učitelé mi toho dali opravdu požehnaně. Zrovna když jsem se jednoho deštivého listopadového dne připravovala , že se podívám na matematiku,tak se dole v přízemí rozdrnčel zvonek. A protože děda byl zase na cestách s tou svojí skupinou , babička spala , Michael šel s nějakým svým novým povedeným kamarádem ven , Thomas měl fotbal a Silvia gymnastiku , nezbývalo mi nic jiného než tu učebnici, na kterou jsem se od začátku mého příjezdu doslova jen podívala opět zaklapnout a jít dolů otevřít.
Za dveřmi stál ten kluk s blonďatými kadeřemi a divně se na mě usmíval.
,,Ahoj..." pozdravil mě a já nebyla schopna slova. Neměla jsem Patrickovi za zlý , že se mi po celé dva týdny neozval , ale zase mi to nebylo úplně volný. A poslat za sebe bratra? No tak kde to žijem?!
,,Ahoj...potřebuješ něco? " opřela jsem se o rám dveří a vůbec mi nevadilo , že je zmáčený až do morku kosti.
,,Posílá mě brácha..." řekl a ještě se vydýchával.
,,Prej ho to mrzí , ale nemohl se ti ozvat , protože měl něco na práci..." odkašlal si a stále mě nepouštěl ke slovu.
,,Taky chce aby jste se sešli...prej ve tři v La Patatě. "
,,Zadrž! A to mi to nemohl říct sám? " přišlo mi trapný , že Patrick posílá svýho mladšího bráchu místo toho aby přišel a omluvil se mi osobně , i když nebylo za co. Ale na druhou stranu jsem byla ráda aspoň , že tak...
,,Tak přijdeš tam? " nedal se odbýt .
,,Možná..." rozmýšlela jsem a chtěla ho trochu napínat , ale jeho reakce mi to nedovolovala.
,,Super! Žádná odpověď taky odpověď! " zakřenil se a dodal : ,,Ve tři..nezapomeň! " to byla jeho poslední slova než zmizel za brankou naší...ehm...babiččiny zahrady.
V pokoji jsem sebou plácla na postel a přemítala si poslední události během tohohle měsíce.
,,Ty se neučíš? " rozrazila dveře Silvia a já nadskočila leknutím. ,, Jasně že učím! " řekla jsem pohotově a otevřela knížku matematiky.
,,To vidím!" zazubila se na mě. ,,šla bys se mnou do města , Anno ? Potřebuju si koupit šaty...Od zítřka budu chodit do tanečních..." zeptala se a zároveň mi to oznámila při vybalování věcí.
Ovšem jsem nevěděla co mám dělat...Jestli mám jít do města za Patrickem , kterého jsem dva týdny neviděla. Nebo jít se Silvií ? Mozek mi pracoval na plné obrátky...Ale výsledek? ŽÁDNÝ!
,,No já nevím...mám toho moc...za ten měsíc co tady jsem , tak se na ty učebnice jenom práší " naznačila jsem ji , že nikam nepůjdu , ale najednou jsem v myšlenkách měla úplné jasno , musím Patricka vidět za každou cenu!!
,,Prosimtě....jednim odpolednem nic nezachráníš...budeš se učit zejtra..." pokračovala a nakrucovala se před obrovským zrcadlem.
,,No...a co ty moje co jsem si koupila? Přece se ti líbily , ne ? Klidně si je nech..." nabídla jsem ji , ale ta jen zkřivila ksicht a podívala se na mě jakobych byla úplný debil.
,,Co je?"
,,Tos jako myslela vážně?? Vždyť jsou docela nic moc...a v tanečních musím okouzlit jednoho fešáka..." odvrátila odemě zrak a pohodila hlavou a dále hypnotizovala svůj zadek v zrcadle ,,Ale..ale..." neodpustila jsem si . ,,Že by na obzoru někdo jinej , než ta tvoje celebrita?? Hm?? A neprohlížej se pořád!"
,,Přestaň! Ovšem že se mi Paddy pořád líbí , ale začínám si uvědomovat , že je pro mě nereálnej....tak proč neklofnout někoho jinýho? " sedla si na postel a nasadila ten svůj americký úsměv.
,,Aha....no konečně! A já myslela , že si na tom vedení budeš sedět do nekonečna!" zasmála jsem se a hned mi jedna přilítla. V tom okamžiku se v našem podkrovním pokojíčku rozpoutala polštářová bitva , při které jsem jak jinak než vyhrála. Po ní se Silvia vydala do města ulovit ten nejluxusnější kousek , samozřejmě jsou tím myšleny ty šaty do tanečních , a já se převlékla ze svetru do svetru abych nějak vypadala , když už s tim ksichtem nic nenadělám. Prohlédla jsem se ve zrcadle , stáhla vlasy do ohonu a nato pospíchala do už předtím zmíněné pizzérie.
Všude bylo plno lidí , ale Patrick nikde. Usadila jsem se u baru a čekala jestli se uráčí přijít. Když doba čekání minula půl hodinky , rozhodla jsem se zaplatit za dva hrnky čaje s rumem a odejít. A tak jsem taky učinila. Připadala jsem si jako ten největší idiot a v duchu si zanadávala , že já někam lezla.
Ale u dveří jsem narazila na Angela, který právě vcházel.
,,Neříkal jsi ve tři?!" Vyjela jsem po něm. ,, A neměl tady být náhodou Patrick a ne ty?"
,,Taky tě zdravím..." řekl ten blonďák a pokračoval. ,,Brácha měl původně přijít , ale ségra ho nakonec nepustila , protože musel ve studiu ještě- "
,,Prosimtě mlč..." skončila jsem a z pizzérie odešla.
Doma mě kromě pustého ticha nikdo a nic nevítalo. Schodila jsem ze sebe promáčený svetr a uvařila si šálek horkého čaje , když jsem se chystala usednout k televizi a pustit celého Patricka a jeho moc povedeného bratříčka z hlavy , opět někdo zvonil. Na chvíli jsem váhala zda li mám otevřít , protože další Angelovu přítomnost bych už pro dnešek nesnesla, ale když se ukázalo že je to nejspíš důležité , protože se ten dotyčný pokouší zvonit alespoň po páté , nezbývalo mi nic jiného než otevřít.
,,No konečně!" vtrhl do domu Michael mokrý od hlavy až k patě a hned mi nadával, ale nevěnovala jsem mu moc pozornosti a místo toho popadla svůj šálek čaje a mířila do pokoje. Ještě to mi tak scházelo. Hádat se! To jo! Nejspíš mu ten déšť nakapal i na mozek...Ale to už dávno není žádná novinka...
Plácla jsem sebou na postel a do přehrávače hodila nějaké ze Silviných CD. Když se z reproduktorů rozléhalo místností "And I Love you...I want you...I wanna talk to you...I wanna be with you..." jako mávnutím proutku jsem usnula.
Ovšem mi můj milý bratříček nedopřál ani hodinku klidného spánku. Vtrhl do pokoje a začal se mnou třást.
,,Vstávej! Anno! " já se probudila a byla celá zmatená.
,,Co se děje?"
,,Nic...máš návštěvu..." řekl a z pokoje odešel.
Kdo může zrovna mě v tuhle nekřesťanskou hodinu shánět? Ptala jsem se sama sebe , naklusala před zrcadlo abych si aspoň trošku upravila vlasy aby tu návštěvu ze mě nekřáplo.
Poté jsem šla dolů po schodech v domnění , že je to Patrick...že konečně přišel...a že ho konečně uvidím...Ale...
,,Angelo?"
,,Ahoj...můžu s tebou nachvilku mluvit?"
Přeměřila jsem si ho pohledem , ještě jsem mu to odpoledne jen tak nezapomněla...
,,No, tak dobře...Pojď půjdem ke mě nahoru..."
,,Tak co máš na srdci?" zeptala jsem se a zároveň se posadila na okenní parapet.
,,Já...no...chtěl jsem ti vysvětlit ten dnešek a-"
,,Není co vysvětlovat..." skočila jsem mu do řeči a dál pozorovala kapky deště stékající po okně.
,,Ale je... Víš brácha to s tebou myslí vážně...akorát máme toho hodně a- "
,,Vážně? Angelo...Jsme jenom přátelé , nic to neznamená... Nejsem na něj naštvaná...Jen nesnášim když ze mě někdo dělá vola. "
,,Omlouvám se a brácha taky...A mam se tě zeptat jestli bys zejtra nešla d- "
,,Nešla..." odpověděla jsem rychle , ale uvnitř jsem si přála odpovědět jinak , nešlo to...
,,Víš...vy toho máte hodně a já to taky nemám nejjednoduší a-"
,,Dobře...jak chceš...Budu muset jít, měj se. " řekl chladně a z pokoje odešel.
Ten večer jsem si svatosvatě zapřísáhla , že pustím nějakého Patricka z hlavy ať mi je ten kluk sympatický sebevíc , prostě není pro mě. Navíc byl to on kdo sám řekl , že nemá na žádný vážný vztah čas, tak proč by se to najednou mělo změnit?

WDR TV 11.12.2009

13. prosince 2009 v 14:34 | Alien |  Patricia

Goldfinger - If Only

13. prosince 2009 v 14:31 | Alien |  Popelnice xD





32.narozeniny...

5. prosince 2009 v 0:09 | Alien |  Narozeniny!
Ahojky všem...
tak Patriček nám dnes slaví své 32.narozeniny !
To to letí... co ??
Takže zase přeju všechno nejlepší...



Jo a abych nezapomněla.... Včera slavila Maite své 30. narozeniny.... Bohužel nebyl čas , tak to dávám vědět , takhle naráz.. No stejně to už všichni víte...