Květen 2010

Sweetest Memory XVIII.

31. května 2010 v 10:42 | Alien |  Příběhy

18.Kapitola

Ještě chvíli jsem se nemohla vzpamatovat. Vážně to udělal a nebo se mi to jen zdálo? Je tohle vůbec možný?
Představte si, že něco dlouho chcete, ehm, v mým případě někoho, ale to je detail, ale on nejeví zájem... Ztrácíte naději. A když ji ztratíte definitivně, najednou se odhodlá k takovým činům! Tak to mě podržte...
Už jsem jen čekala na to až se začne omlouvat, jakože nechtěl, a neví co ho to napadlo a bla bla bla...však to známe! Ale kupodivu se k ničemu takovýmu neměl. Jen tak na mě civěl a usmál se. Já bych ho prostě samou láskou sežrala! No není on úžasnej?!
Protančili jsme spolu celý večer, a když se chýlil ke konci, Patrick mi slíbil, že mi další den zavolá...
Takže si dovedete představit jak jsem se cítila další den... Snad ještě nikdy jsem nevstala sama od sebe takhle brzy.
Tenhle den byl něčím zvláštní, měl jakési magické kouzlo nebo co.
,,Páni, copak to tu voní?"
,,Palačinky tvé mladší sestřičky..." odpověděla jsem bráchovi, který právě dorazil odněkud z venčí, zatímco jsem pokoušela své kulinářské umění.
,,Hm... neříkej, že to umíš, tlamo."
,,Si piš! Nic nedostaneš..."
,,Ale notak..."
,,Odkud jdeš?" Zeptala jsem se ho když jsem viděla jeho špinavé oblečení.
,,Z venčí... Co tady tak brzo strašíš? Nejsi to náhodou ty, kdo má ve zvyku vyspávat až do oběda?"
,,To jo, ale vždyť tam je tak krásně...nač vyspávat, když můžeš toho tolik stihnout a zažít..." řeknu zasněně, až se mi připálí jedna palačinka.
,,Jsi na drogách?" položil si ruku na mé rameno a podíval se mi do očí.
,,Blbečku! Za to můžeš ty!" Hodila jsem palačinku, černou až na úhel do odpadkového koše.
,,Za co? Že tam leje a žes to připálila?" Dělal ze sebe neviňátko, nalil si džus a posadil se na židli.
,,Ty, Anno... Jestli se nehodláš přestěhovat zpátky k Silvii, tak klidně zůstaň u Thomase..."
,,Sním či bdím? Kdo s tebou co udělal?"
,,Já. Budu se stěhovat. Našli jsme si s Roxy byt..."
,,S Roxy?"
,,To je moje-"
,,Já vím! Jen... není na to náhodou tak trochu brzy?"
,,Možná jo, ale koho to zajímá... Zkrátka, přijdu si tady trochu navíc..."
,,Ale tak to není... S kým se teďka budu hádat?" Tato informace mě vzala víc než dost, tohle jsem nečekala. Ano někdy možná, ale nejdřív za takových dvacet let... Můj brácha a žít sám? Vždyť to je samo o sobě nenormální...
,,Neboj! Ty si někoho najdeš... A není to daleko... asi 5km odsud, můžeš chodit na návštěvy..."
Usmál se na mě, ale mě to přišlo jakoby mě právě praštil pánví po hlavě...
,,No tak Anno, má to svoje výhody...  Budeš mít pokoj s Thomasem... a-"
,,Fájn!" Rozhodila jsem rukama a snažila se přetvařovat, aby bratřík viděl, že z toho mám ohromnou radost... I když pravda byla tak trochu jiná... Žralo mě to!
,,Vlastně si říkám... bylo už na čase. Jsi dost starý, tak se postav na vlastní nohy. Kdy si sbalíš?"
,,Heh, brzdi... nejdřív říkáš že je brzy a teď bys mi sama sbalila. "
,,No a? To ti vadí? Jen jsem ti chtěla pomoct."
,,Dobrá, budu balit odpoledne. Pomůžeš mi teda?"
,,Jo, proč ne... " usmála jsem se na něj a nandala mu ty svoje skvělé palačinky s jahodovým sirupem.
,,Tak dobrou chuť.."
,,Ty nebudeš?"
,,Ne...přešla mě chuť..."
Odešla jsem z kuchyně a ponořila se do horké vany. Když jsem se vracela do kuchyně, seděla za stolem Silvia a lakovala si nehty.
,,Dobré ráno."
,,Anno... tys dostala lístky na Kellys?" Tomu říkám pozdrav...
,,Co?"
,,Na koncert!" Zajímala se Silvia... Heh, to je najednou zájmu.
,,Jo...máme to ale hodné prarodiče." Usmála jsem se od ucha k uchu, ale moc velkou radost jsem zrovna z tohohle dárku neměla. Nu co už... Zkrátka tam půjdu. Aspoň nějaké to pozdvižení.
,,A v kolik zítra vyjdem? Já jen aby jsme chytly první řadu, ty holky tam stepujou už od včerejška, možná bysme měly jít už teď."
Ten její kafemlejnek se nedal vydržet. Zase mi třeštila hlava a kolem hlavy mi létalo na tisíce malých hvězdiček.
,,Dost už! Nepraštila jsi se tak náhodou někde? Za prvé... Klidně budu až vzadu... to znamená, že za druhé, nikam teď nejdu, když koncert je až zítra! A za třetí... kdo říkal že jdeš se mnou? Už dávno jsem pozvala Thomase..."
,,Ale to přece...."
,,Jaký ale?! Celou dobu co tady byla její veličenstvo Helen, jsi mě docela dost hnusně přehlížela! Dokonce mě vyhodila z pokoje! A najednou bych ti byla dobrá?! Nejsem žádnej hadr abys se mnou tak zacházela! Takže na mě nechod s žádným ale! Jasný?!"
,,No já-"
,,Ušetři mě toho prosimtě..." Zvedla jsem se a odešla do pokoje, kde jsem se převlékla a rychlostí blesku zmizela ve dveřích.
Snad si ten houseboat ještě pamatuju! Musela jsem ho prostě vidět ať to stojí co to stojí!
Kdo ví jestli by vůbec zavolal... A znáte to když Mohamed nemůže k hoře... Musí hora k Mohamedovi...
,,Anno!" Zastavil mě známý hlas, zrovna když jsem byla na cestě k Patrickovi...
,,Davide...já zrovna-"
,,Tak za hodinu?"
,,Co za hodinu?!"
,,Ta brigáda...copak jsi zapomněla?"
,,Ne! Teda...jo... já nějak... neboj! Budu tam..."
,,No já doufám... nejdeš rovnou?"
,,Rovnou?"
,,Jo... dneska tam mají školy... budou potřebovat větší výpomoc... Ocení to a i víc zaplatí..."
,,No..." Podívala jsem se směrem k houseboatu a potom zpětně na Davida.Pravdou byla fakt že peníze potřebuju jako sůl. Ale co Patrick?
,,...tak jo."
Odsouhlasila jsem a společně jsme odkráčeli k hotelu. Však na lásku bude ještě času dost... A kdyby ne... Na starosti určitě...

0.1.1

25. května 2010 v 12:02 | Alien |  Kelly Kusovky =)
www.love-my-world.blog.cz

Anketa č.7

23. května 2010 v 8:20 | Alien |  Ankety

John ( nádherné video, které vidím poprvé =) )


Angelo

2010 - Joey - Why Why Why

23. května 2010 v 1:11 | Alien |  Joey

Pěknýýýý =) rozjeli to hoši =)

Txoria Txori ( John & Maite )

22. května 2010 v 0:49 | Alien |  MP3

Txoria Txori


24

Valentýn (3x04)

21. května 2010 v 12:03 | Alien

Valentýn

1.část

2.část

3.část

Přítel nebo nepřítel (3x03)

21. května 2010 v 10:08 | Alien

Přítel nebo nepřítel


1. část

2.část


3.část

Cesta Džunglí (3x02)

21. května 2010 v 8:00 | Alien

Cesta džunglí


1. část

2.část

3.část


Anketa č.6

21. května 2010 v 0:39 | Alien |  Ankety

Koho máte z Kelly Girls nejradši?


www.love-my-world.blog.cz
Kathy



www.love-my-world.blog.cz
Patt



www.love-my-world.blog.cz / 18
Barby


1
Maite

Probuzení ( 3x01 ) - Online

20. května 2010 v 20:04 | Alien

Probuzení

1.část

2.část



0.1.0-Kathy

19. května 2010 v 14:00 | Alien |  Kelly Kusovky =)
kathy se Seanem

13.04.2010 - Maite at German Talkshow Markus Lanz

17. května 2010 v 1:06 | Alien |  Maite

13.04.2010 - Maite at German Talkshow Markus Lanz



část I.


Sweetest Memory XVII.

16. května 2010 v 13:03 | Alien |  Příběhy

17.Kapitola

,,Tak to je poslední!" Oddechl si strýček Severin, když do kufru svého auta složil poslední kufr. Vytáhl z kapsy užmoulaný kapesník a otřel si jím čelo.
,,No konečně..." Prohlásila Benadetha, zatímco se ve slunečních brýlích opírala o kapotu auta, aniž by hnula prstem.
Konečně! Radovala jsem se v duchu... Dva týdny uběhly jako voda a bude zase klid. Už jsem myslela, že se zblázním. Stáli jsme všichni na verandě včetně Thomase, babičky i dědečka, který se minulý týden vrátil opět na chvíli domů.
,,A zavolej...však víš proč." řekla Helen Silvii a objala ji.
,,Počkej... tvoje tričko." Zatáhla si za tričko sestřenka, ale Helen jen mávla rukou.
,,To si nech...tak pá." Oh jak velkorysé!
Helen střelila okem po mě a Thomasovi a líbezně se usmála, pak nastoupila do auta, já objala strýčka Severina a podala si s Bernadethou ruku. Kdo ví kdy ho zas uvidím... A až to bude... Doufám, že bez týhle fúrie...
Poté co jejich auto zmizelo za kupami sněhu, jsme se i my, tak trochu ještě normální lidé rozhodli jít do tepla.
Hned jak jsem otevřela dveře domova, vyběhla jsem schody, kde jsem popadla kabát. Snad to ještě stihnu!
,,Kam tak letíš?" Narazila jsem ve dveřích našeho pokoje na Thomase.
,,To bys chtěl vědět co?" Vyplázla jsem na něj jazyk a běžela dolů do předsíně.
,,Anni, ty nedojíš to tiramisu?"
,,Nech mi ho na potom, babi." Panebože! Najednou tolika dotazů, když pospíchám! A oni budou ještě zdržovat....
Nazula jsem si boty rychlostí blesku a kolem krku si uvázala šálu.
Tak jestli tohle stihnu, tak jsem dobrá!
Aniž bych prarodičům oznámila, kam tak spěchám, práskla jsem venkovními dveřmi a byla pryč.
Cestou jsem běžela. Snad nikdy v životě jsem nezaběhla tak rekordní čas. Ale že mi to dalo zabrat! Jen si nemyslete...
Už v dálce jsem ho viděla... Netrpělivě přešlapoval z místa na místo a vyhlížel mě.
Jen co jsem k němu doběhla požadoval vysvětlení. Musela jsem se opřít o zeď zděného baráku a pořádně se vydýchat. Ufff!
,,No? Čekám už dvacet minut, Anno."
,,Promiň... nestíhala jsem to. Promiň."
,,Omluva se příjímá. No tak... to je pro tebe...Všechno nejlepší." Podal mi do oranžova zbarvenou růži. Byla nádherná... Uvědomila jsem si, že už zase myslím na Patricka. Za to může ta kytka! Vždyť on mi dal taky oranžovou... Ach jo.. Kde asi je? Co dělá? Jak se asi má? Pokládala jsem si otázky, na které jsem neznala odpověď.
,,Nelíbí?"
,,Cože?"
,,Ta růže..."
,,Né, teda ano... Je pěkná. Děkuju, Davide." Usmála jsem se na něj a políbila ho na tvář. Když už...tak aby se neřeklo. I když bych si přála aby na jeho místě byl teď někdo jiný...
Bohužel ten dotyčný se mi už druhým týdnem neozval. A co jsem měla dělat? Čekat na něj? No dobrá... možná že na něj pořád ještě čekám... a doufám...
Sice jsem s Davidem začala chodit na stejnou brigádu, ale to je asi tak všechno...
,,Nemáš zač... tak tady to máš..." Podal mi tašku a v ní několik česky napsaných knih od Lenky Lanczové.
,,Kdy je chceš vrátit?"
,,Si je nech.... ségra je stejně už číst nebude, od tý doby co se nezdržuje doma, jí je všechno jedno."
,,Něco podobnýho jako můj brácha. Ten je taky divnej..."
,,Sourozenci. Co chceš." Někde po třetí zkontroloval čas na svých náramkových hodinkách.
,,Hmm..." Uznale jsem pokývala hlavou.
,,Nechceš zajít na čaj?"
,,Snad někdy jindy, vypadá to, že pospícháš."
,,To sice jo, ale kvůli tobě se klidně zdržím." Usmál se a přiblížil se ke mě.
,,To fakt nemusíš, Davide. Já...už stejně musím jít, tak ahoj a díky." Otočila jsem se na podpatku a nasadila rychlé tempo. Co to mělo jako znamenat?
Ve snách jsem se brodila sněhem a odebírala se cestou domů... Zase jsem měla v hlavě Patricka. Pro dnešek a navždy jsem si zakázala na něj myslet. A kupodivu se i docela dařilo... Hned jak jsem došla domů jsem se odebrala do svého pokoje, který zel prázdnotou a začetla se do poutavého děje šestnáctileté Lenky. Byla jsem ráda, že mi je David půjčil, alespoň jsem si zas osvěžila český jazyk a samu sebe jsem překvapila, jak mi to šlo.
Nevím jak dlouho jsem tu knihu četla, ale venku se začalo smrákat a já byla téměř v polovině.
Ani nevíte jak jsem hlavní hrdince záviděla... Proč i já nemůžu zažít lásku jako trám?
,,Anno... zachvíli se jde..." přišel mi oznámit Thomas a já jen přikývla. Když se za ním zabouchly dveře, ještě chvíli jsem nehybně ležela a civěla do stropu s otevřenou knihou na břiše.
No, vítej zpátky v realitě....
Oblékla jsem se do černých koktejlových šatů a vlasy stáhla do ohonu, načernila si řasy a přidala trochu lesku na rty. No co! Když už je to an mou počest, tak ať jsem kočka!
Obula jsem si v té samé barvě botky na podpatku a natáhla si kabátek. To že se jede autem ještě neznamená, že tam nebude zima!
Zhlédla jsem se v zrcadle a zamrkala na sebe. Byla jsem se sebou více než spokojená. Jó kdyby mě takhle viděl Patrick... Už zase! Dost! Ale stejně.... kdyby mě takhle viděl ještě by si to, že si bude hrát na mrtvého brouka rozmyslel!
Thomas s prarodiči na mě čekal dole v předsíni a při mém příchodu uznale hvizdl. No... tak tím mi sebevědomí zase o něco zvýšil. Usmála jsem se na něj a chytla se jeho paže.
,,Silvia nejde?" Zeptala jsem se, když jsem svou drahou sestřenici nikde neviděla.
,,Je v pokoji, není ji dobře..." podotkl děda s tím, ať pohnem.
Tím líp... Beztak by mě celý večer nervoval ten její znuděný výraz. Od té doby co tu byla Helen ji hold nešlo pod nos nic průměrného. Ani já ne... Tak ať si je radši tam kde je!
Cesta uběhla coby dup a my se objevili před vyhlášenou restaurací, kam se dostat je nadlidský úkol. Jelikož je děda to co je, tak to nebyl žádný problém.
Přivítal nás nějaký kolem, při jehož stisknutí ruky jsem myslela, že ji mam snad na padrť...
Po odložení nadměrného šatstva jsme se usadili ke stolu. Všechno bylo báječné. Obsluha. Živá hudba. Jídlo. Víno. V restauraci panovala příjemná atmosféra. Svíčky, no prostě nádhera. Několika párům, co tančilo na hudbu linoucí se z klavíru, jsem tiše záviděla.
,,Tak, Anno. A teď dárek..." řekl děda a usmál se na mě a podal mi obálku. Né, že by s emi peníze nehodily, ale přece o ně nebudu obírat staroušky.
Ale co. Co kdyby to přeci jen nebyl peněžní dar?
Rozhodla jsem se tomu přijít na kloub a obálku otevřela.
,,Lístky na koncert Kelly Family?" zírala jsem nevěřícně.
,,Ano...máš radost?" Optala se babča a doslova mi visela na ústech. Ale no tak! Přece je neurazím... Jasně...sice tu skupinu neznám, až na pár písniček, které jsem slyšela od Silvii, ale krucinál mám svátek já! A né ona! Copak nevědí, že poslouchám něco jiného?
,,Á tady někdo dostal dárek..." povšiml si Thomas, který se právě vrátil z toalety.
,,Ano, mám radost, děkuju..." Usmála jsem a na ně a vlípla oboum pusu na tvář.
,,Lístky na koncert?" položil mi bratránek více méně řečinckou otázku, přestože si lístků mohl na stole všimnout, a sáhl po sklenici s vínem.
,,Ano...Na Kelly Family." odpověděla jsem mu a vše co měl zrovna v ústech vyprskl ven, a tak to přišlo vniveč.
Věděl už dopředu co hrozí, ale nedal kromě toho prskance na mé tváři na sobě nic znát. Jen se usmál.
,,Máš dva?"
,,Jo..."
,,Tak já půjdu s tebou!"
,,A nezapomněls na něco?"
,,Na co?"
,,Že to jsou moje lístky... No a že si na ně můžu vzít koho budu chtít."
,,Ale no tak, Anno... Vždyť jsem tvůj bratránek..máš mě strašně ráda! A koho jinýho bys s sebou vzala když né mě?"
,,Ty jsi hroznej!" Plácla jsem ho po rameni, ale měl pravdu. Vlastně jsem o nikom jiným než o něm neuvažovala...
,,No tak jo..."
,,Jsi zlato..."
,,Já vim. A mám to u tebe."
,,Jistě." Mrkl na mě a já se omluvila a šla na toaletu. Cestou zpět jsem si na chodbě ani nevšimla, kdo kolem mě prošel, snažila jsem se zneviditelnit svůj flíček na šatech.
,,Anno." Zastavil mě známý hlas.
,,Angelo... Ahoj." otočila jsem se k němu a nevěřila jsem svým očím. Moc mu to slušelo.
,,Už jsem myslel, že mě přehlížíš schválně."
,,Ale to bych si nedovolila, však mě znáš."
,,No jo... Dlouho jsem tě neviděl."
,,Nápodobně... Jak se máš?"
,,Já nebo brácha?"
,,Oba..." Nechtěla jsem si přiznat, že to byl zastírací manévr toho abych z něj vytáhla něco o Patrickovi.
,,Dobře... co ty?"
,,Jo fajn... no ráda jsem tě viděla, už musim, tak ahoj."
,,Ahoj..a doufám že se uvidíme." Zazubil se na mě a zmizel na pánských toaletách.
Vracela jsem se zpět ke stolu, ale nebylo mi dopřáno se posadit a ujíst kousek ze svého talíře.
Ovšem co si budem namlouvat. A věřte nebo ne. Tohle bylo stamilionkrát lepší než nějaké jídlo.
,,Smím prosit?"
,,Otočila jsem se k osobě a málem ztratila hlavu.
,,Patricku... co ty tady?"
,,To co ty... zatančíme si?" Zkoumavě si mě prohlížel a já doufala , že ten flek není vidět.
,,Moc ráda..." Co na tom, že to neumim?!
,,Ještě něco...Všechno nejlepší k svátku." Políbil mě na tvář a na ruku, za kterou mě držel mi z lipového dřeva nandal prstýnek s mým jménem.
,,Tys nezapomněl... Děkuju... je krásný...Dělal jsi ho sám?"
,,Od srdce." Řekl naposledy a chytl mě kolem pasu. A nechali jsme se unášet hudbou...
,,Já to nechápu..." Dovolila jsem si po chvíli narušit tu nádhernou chvíli, kdy jsme jeden druhému byl tak blízko...Aspoň tělesně... Když už ne jinak.
,,A co?" Podíval se mi do očí a já myslela, že se rozplynu jak pára nad hrncem.
,,Vždycky se objevíš tak náhle. Prožiju krásnej den... S tebou...a potom jakoby se po tobě slehla zem."
,,Je to složitý, Anno."
,,A co prosimtě? Já vim, že mě nechceš, ale to ještě neznamená, že- "
,,Ale tak to vůbec není... "
,,A jak to teda je?"
,,Jinak než si myslíš..."
,,Co jsi vůbec zač, Patricku?"
,,Už tenkrát jsem ti to řekl..."
,,Mrzí mě, že neříkáš pravdu..."
,,Co když to nejde? Říct ti pravdu..."
,,Ale já- "
A před zraky všech mě umlčel polibkem...


Brought Me Home ( Patricia )

15. května 2010 v 18:13 | Alien |  MP3

Brought Me Home


9

Jimmy & Patricia Kelly 7.3.2010 Torgau

15. května 2010 v 17:00 | Alien |  Videa

Jimmy & Patricia Kelly 7.3.2010 Torgau



Good Neighbour



Wearing of the green

Více >>

Desto fez Santa ( John & Maite )

15. května 2010 v 16:25 | Alien |  MP3

Desto fez Santa


Anketa č.5

15. května 2010 v 0:30 | Alien |  Ankety

Kterou z písní máte raději?


Mama





Calling Heaven


- Obě písně jsou Paddym napsané pro maminku... jsou obě nádherné... ale která se vám líbí víc ?

The Kelly Family - One More Song ( text + překlad )

15. května 2010 v 0:20 | Alien |  Texty a překlady písní

The Kelly Family

( Growin' Up )

One More Song

Lead Vocal : Paddy

Text

Holding back all my troubles
That accumealated over time
And now I can't seem to define
You and I were like brothers
Stuck together in hard times
But now it all seems to decline
I'we written one more song
Before everything goes wrong
One more song for keepin' us going on
Come on now
One more song...
All the noise and all the trouble
Might have made us loose our minds
But all we need is a little time
One more song...
Ride on 4x into the sun
Ride on 4x into the sun
When you're young life is easy
But then the table turns around
And then you seem to realize
I'll sing you one more song...
Before everything goes wrong
We got a little time
And now I can seem to define
I'll sing you one more song


Překlad

 Nosím v sobě všechny starosti
Které se ve mně za tu dobu nahromadily
A teď se zdá, že už se v tom nevyznám

Ty a já jsme byli jako bratři
Drželi jsme při sobě ve zlých časech
Ale teď se zdá, že to upadá

Napsal jsem ještě jednu píseň
Předtím, než se přestáne dařit
Ještě jednu píseň
Abychom vydrželi jít dál
Tak pojďme
Ještě jednu píseň
Předtím, než se přestáne dařit
Ještě jednu píseň
Abychom vydrželi jít dál
Dál a dál

Všechen ten ruch a všechny ty starosti
Nás můžou přivádět k šílenství
Tehdy, když jediné, co potřebujeme
Je prostě trocha času

Tak všichni:

Ještě jednu píseň
Předtím, než se přestáne dařit
Ještě jednu píseň
Abychom vydrželi jít dál
Tak pojďme
Ještě jednu píseň
Předtím, než se přestáne dařit
Ještě jednu píseň
Abychom vydrželi jít dál

Tak výš, až ke slunci

Když jsi mladý, život je snadný
Ale pak dojde k obratu
A pak si to, jak se zdá, uvědomíš

Zazpívám ti ještě jednu píseň
Předtím, než se přestáne dařit
Ještě jednu píseň
Abychom vydrželi jít dál
Tak pojďme
Ještě jednu píseň
Předtím, než se přestáne dařit
Ještě jednu píseň
Abychom vydrželi jít dál
A dál a dál, jo jo

Ještě jednu píseň
Předtím, než se přestáne dařit
Ještě jednu píseň
Abychom vydrželi jít dál, dál dál
Ještě jednu píseň
Předtím, než se přestáne dařit
Ještě jednu píseň
Abychom vydrželi jít dál

Než se přestane dařit
Máme už jen málo času
A teď se v tom už, jak se zdá, vyznám
Zazpívám ti ještě jednu píseň



2 roky s blogem =)

13. května 2010 v 0:01 | Alien |  Já a blog
Hello Guys,
dneska je 13.5. a píše se rok 2010... Pro mě tenhle datum možná trochu něco znamená...
A proč?
No jak už z nadpisu vyplývá... dneska to jsou právě dva roky co vlastním tenhle blog...
Chtěla bych říct, že si nesmírně vážím toho, že sem někdo z Vás chodí =) Ani nevíte jakou mi to dělá radost... protože tenhle blog není nic extra xD
Sice nemám moc času sem pořád něco dávat jako jiní aktivní blogaři, články se v průběhu posledního půl roku pěkně omezily někde z 80ti měsíčně na směšných plus mínus 10, ale já doufám, že se zas všechno brzo vrátí do normálu...
Prostě škola...samý závěrečný testy, doma se na internet o víkendu moc nedostanu, p řes týden jsem na intru a kompy jsou taky pořád zabraný... Tak asi i proto =)
Tenhle blog za ty dva roky prošel několika změnami počínaje desingama a konče rubrikama =)
Ale kellys? Ty tu jsou pořád =)
Nechci psát žádnou slohovku, však mě jich ve škole čeká ještě dost =), také nechci spát žádné srdceryvné texty apod. =)
Do budoucna nevím co s blogem bude, přiznám se, že ne jednou jsem uvažovala o jeho zrušení... Buď to navždy... nebo bych si udělala webovky... =) Ale zatím jsem se k tomu ještě nedokopala...
to co do budoucna vím je to, že chci začít psát druhý díl Sweetest Memory xD ačkoli to čte z vás málokdo...
A o čem to bude? No.... o tom samém co dosu..akorát z pohledu našeho brášky Paddyho =)
Trochu si věřim co? Ani nemám napsaný první díl xD a už takhle mi dochází nápady a já budu začínat s dvojkou... xD Ale nebojte ono se to poddá =)
A c ose týče desingů...Děs a hrůza! Ale není čas a hlavně už ani programy... No ale uvidíme... něja kse to dá přežít... zase jak pěst na oko to určitě taky není...a kdyby snad jo... tak krucinál máte huby! A rubriku reklamy xD
Tímhle Vám chci poděkovat za to, že sem chodíte =)
A já doufám, že sem budete i nadále rádi chodit =)

www.love-my-world.blog.cz /9